MĚSÍČNÍK KRUŠNÉ HORY – ZÁPAD

Pokání za Sudety. Proč děláme náš měsíčník takový, jaký je

8.3.2013 | Autor: admin | kategorie: 01 Úvodní slovo,2013/03

Vážení horalé a přátelé Krušných hor,

občas čelíme podezření, není-li náš „klerikálně sudetský plátek“ placen německým landsmanšaftem. A je to tu zase, výše uvedený titulek takovým oponentům našeho měsíčníku krásně nahrává. Slovo POKÁNÍ má určitě náboženský podtext a SUDETY přece nemá cenu připomínat, když máme vyváženou česko-německou deklaraci z roku 1997.

Chceme-li přispět ke stmelení identity hrdých krušnohorských horalů, kteří mají svým spoluobčanům z údolí co nabídnout, nezbývá než s oslavou naší přírody a krajiny se snažit také o obnovení kulturní kontinuity regionu, protože idylické chaloupky ve stráních, zbytky historických staveb a památky různého druhu mají svoji hodnotu jejich přiřazením k životnímu úsilí minulých generací, pochopením jejich příběhů v historickém kontextu. A tady v Krušných horách každé takové úsilí o kulturní kontinuitu musí narazit na diskontinuitu životních příběhů, způsobenou rozhodnutím československé vlády o poválečném vysídlení českých Němců. Majetek obyvatel celých osad, vesnic a městeček připadl státu a dosídlencům, z nichž jen někteří v drsných horských podmínkách zůstali.

Když poválečná společnost akceptovala princip kolektivní viny vůči českým Němcům, uspěli následně komunisté se stejným principem vůči českým sedlákům jako kulakům, vůči českým továrníkům jako vykořisťovatelům a vůči zbylým živnostníkům jako keťasům a příživníkům. Totalitní režim svojí doktrínou třídního boje pěstoval nenávist mezi lidmi, včetně nenávisti vůči českým Němcům jako revanšistům, nesmířeným s nespravedlivým vyhnáním z domova. Po generace komunisty přiživovanému strachu o snadno nabytý majetek po vyhnaných českých Němcích se nedokázala účinně postavit ani nová politická reprezentace po pádu komunistického režimu v listopadu 1989 a oficiální akty česko-německého smíření nejsou dosud podloženy změnou postoje rozhodující většiny české společnosti, jak se naposled projevilo v prvních přímých volbách prezidenta. Při zmínce o nespravedlnosti vyhnání českých Němců dala většina voličů hlas tiše v soukromí za plentou tomu, kdo garantuje nesmiřitelnost jako dříve komunisté. Budiž nám útěchou, že v řadě krušnohorských obcí našeho regionu už tato většina není nebo slábne.

Snažíme se přispět k překlenutí diskontinuity uváděním příběhů a historických souvislostí naší sudetské krajiny, kterou jsme zdědili po našich krajanech a bývalých spoluobčanech, a „ani dnes se na cestě k nalezení vlastní identity neobejdeme jeden bez druhého“, jak řekl český premiér Petr Nečas v bavorském parlamentu v Mnichově 21. 2. 2013.

Kultura v této krajině také vždy měla i svůj náboženský rozměr, bez kterého by mnoho historických památek nebylo. Při prezentaci náboženských témat nám ovšem nejde jen o historii, jsme vděční i za příspěvky současných duchovních, kteří jsou nositeli tradice a učiteli hodnot, ve kterých má kořeny naše nyní převážně ateistická společnost. Duchovní náboženské pojmy nám mohou pomoci také s pochopením vztahu k našim bývalým spoluobčanům a s naplněním skutečného smíření – uznáme-li vinu za jejich vyhnání, můžeme se omluvit a projevit upřímnou lítost, která je předpokladem smíření a vzájemného odpuštění, tedy naplněním biblického pokání. Většinová německá společnost svoji hroznou vinu za nacismus již pochopila, a co my?

Vaše redakční rada

Komentáře jsou uzavřeny.

Anonymní - Gravatar

Všechny komentáře byly zrušeny.

Zanechte komentář