MĚSÍČNÍK KRUŠNÉ HORY – ZÁPAD

Mauritius – důl, který má budoucnost?

8.2.2013 | Autor: admin | kategorie: 07 Události aktuality,2013/02

Když před 409 lety zemřel Paul Beer, zakladatel dolu Mauritius na Hřebečné, asi netušil, že by jeho zdroj obživy mohl být v provozu po dalších téměř 400 let. A už vůbec nemohl předpokládat, že by někdy v budoucnu mohla nastat doba, kdy se budou lidé chodit dívat do podzemí dolu jako do muzea.

 

Dnes je taková doba! A myslím, že je to dobře, protože stejně jako lidé chodí obdivovat katedrálu sv. Víta v Praze či Notre Dame v Paříži, mohli by již zanedlouho chodit obdivovat katedrálu Mauritius na Hřebečné. Příměr ke katedrále není rozhodně přehnaný, rozdíl je snad pouze ten, že zatímco katedrála prostor vyplňuje a vypíná se do výšky, Mauritius prostor, ten podzemní, vyprazdňuje, a to směrem do hloubky. Zkrátka je mnoho podobností mezi tím na zemi a pod zemí.

A jak se stalo, že tato katedrála bude, jak pevně doufáme, zanedlouho zpřístupněna veřejnosti?

Nestor spolku přátel dlu sv. Mauritius Jan Albrecht st. větší dolu lepší budoucnost

Na jaře roku 2012 zazvonil na stole abertamského starosty pana Zdeňka Lakatoše telefon, ve kterém nadšený hlas místního známého montanistického nadšence oznamoval: „Ahoj Zdeňku, nechcete se zkusit přihlásit do dotačního titulu spojeného s hornickými památkami?“ Právě se totiž ukázalo, že původně zamýšlený český partner z Mikulova u Teplic není schopen dostát svým závazkům vyplývajícím z požadavků na dotaci z programu Ziel 3. Vzhledem k tomu, že Abertamy se již delší dobu snažily získat alespoň nějaké finanční prostředky na sanaci vstupní štoly Kryštof, byla tato nabídka přijata. Samozřejmě po schválení zastupitelstvem.

Portál štoly Kryštof

A kdo je oním německým partnerem, bez kterého by tento projekt neměl šanci na úspěch? Je to největší návštěvnický důl v Sasku, který nese název Reiche Zeche (Bohatý důl)  a v rámci dotace, schválené na konci loňského roku, v něm má být rozšířen jeden z prohlídkových okruhů a vybudován sál pro různé společenské akce. Důl nalezneme ve městě Freiberg, které je Mekkou saského rudního hornictví a bez nadsázky se dá přirovnat k Příbrami v Čechách. Město je to starobylé a krásné. Historické uličky, středověké kostely, největší výstava minerálů v Evropě a ještě mnohem více. Co mě ve Freibergu asi nejvíce zaujalo, byl válečný hřbitov padlých rudoarmějců s měděnými cedulkami na náhrobcích v poměrně odlehlém lesoparku a bez hlídacích kamer! V Čechách věc těžko představitelná, vzpomeňme si na krádež tabulek se jmény v Terezíně.

Jáma dolu Mauritius

My v Abertamech bychom rádi zpřístupnili důl Mauritius, ale nejen to. V rámci doprovodných akcí by měly být realizovány přednáškové akce, výlety dětí do Freibergu či výuka německých průvodců českému jazyku. Samozřejmě stěžejním bodem bude vybudování prohlídkové trasy v lokalitě, která je jednou z důležitých součástí kandidatury Krušných hor na Seznam světového dědictví UNESCO, o jejíž úspěch usiluje Česká republika společně s Německem. Tato skutečnost je možná již notoricky známá, ale přesto je dobré si uvědomit, že tímto krokem bychom se mohli zařadit na úroveň Českého Krumlova, Kutné Hory nebo třeba pyramid v Gíze. Zní to sice trochu nadsazeně, ale skutečnost je prostá. UNESCO = značka kvality!

 

Technické řešení vstupu do podzemí (obr_D) využívá bývalou těžní jámu dolu Mauritius, jejíž nejsvrchnější část má být upravena jako schodiště vedoucí do hloubky 14 metrů do místa, kde jáma protíná štolu Kryštof. Na úrovni této štoly by pak mělo být umístěno několik dalších zastávek a prohlídková trasa povede postupně až do hlavního turistického lákadla – veliké dobývací komory na konci štoly. Celá expozice je navrhována citlivě tak, aby nebyly ohroženy cenné pozůstatky raně novověkých dobývacích metod. V těsné blízkosti vchodu do podzemí má na povrchu vzniknout turistické zázemí, které je vzhledem k omezeným finančním prostředkům na celý projekt řešeno zatím pouze provizorně, nikoli však nevkusně.

Získání finančních prostředků na celou technicky náročnou stavbu není tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. Přestože dotace z programu Cíl 3 pokryje 90 % ceny díla, celou sumu musí nejdříve zajistit investor akce, jímž je město Abertamy. Nalezení způsobu financování, který by byl politicky a ekonomicky únosný, je v současné době jednou z nejpalčivějších otázek celého projektu.

V tomto ohledu se můžeme bohužel jen těžko srovnávat se sousedním Saskem, kde na sanaci starých důlních děl plynou miliardové sumy. Jeden známý mi ukazoval sice krásný, ale prakticky nepoužívaný důl nedaleko Schwarzenbergu, který byl sanován nákladem 180 milionů korun. Výsledek je ten, že se v něm jednou za rok konají dny otevřených dveří. Ovšem budiž přáno. Hornická tradice v Sasku je dodnes velmi živá a je rozhodujícím faktorem při kandidatuře na Seznam světového dědictví UNESCO.

Je však třeba s potěšením konstatovat, že i na české straně hor se zájem o doly a jejich historii postupně zvyšuje, a proto by celkový náklad na zpřístupnění dolu Mauritius v hodnotě 8 000 000 Kč mohl být dalším příspěvkem nejen k podpoře a uznání krušnohorského montánního dědictví, ale i pro rozvíjející se turistický ruch v okolí Abertam. Po zániku prakticky všech hospodářských aktivit na hřebeni Krušných hor v posledních 20 letech je sázka na turistický ruch možná posledním pokusem o přežití v této drsné krajině.

V několika článcích v tisku, týkajících se dolu Mauritius, byly zmíněny mnohdy až fantaskní příběhy a zkazky o velikosti zdejších podzemních prostor či o možných tajemstvích ukrytých v podzemí. Podle mne a mnoha mých přátel, kteří se Mauritiu dlouhodobě věnují, však skutečnost předčí všechny divoké představy nepoučených novinářů. Ono žurnalisty uváděné jezero pod zemí je skoro 200 metrů dlouhé, někde až 20 metrů široké (obr_E) a strop nad ním se klene ve výšce až 80 metrů. Bohužel tento největší zachovaný podzemní sál, unikátní i ve světovém měřítku, nebude zatím přístupný veřejnosti. Návštěvník štoly Kryštof, která by měla být zpřístupněna jako první, se bude muset spokojit „pouze“ s komorou o rozměrech 60 x 25 x 15 metrů. Ale ani to není vůbec málo. Zatím všichni, kteří tento prostor viděli poprvé, zůstali mlčet ohromením.

Často je také slyšet názory, že by se v hlubinách dolu mohly ukrývat nějaké cennosti po našich předchůdcích, nuceně vysídlených v letech 1945 a 1946. Tento názor skutečně není tak daleko od skutečnosti, neboť podle vyprávění několika málo dodnes žijících „starousedlíků“ byly do šachty skutečně házeny cennosti tehdejší doby, jako třeba psací stroje či jízdní kola. Muselo se to samozřejmě dělat v noci a potají, protože všechno jmění obyvatelstva německé národnosti patřilo Československému státu. Ten, kdo byl chycen, vyvázl v lepším případě s pár ranami pažbou. Takže jediné, co by se mohlo jednou najít v zatopených hlubinách šachty, je staré železo. Jantarová komnata tu asi ukrytá není, nebo že by přece?Největším bohatstvím tohoto dolu jsou chodby vytesané ve skále, představující úžasné dědictví předků, svědectví časů minulých a nedotčenou památku, která má šanci se stát turistickým magnetem hřebene Krušných hor, nejkrásnějšího pohoří České republiky.Velká komora na konci štoly Kryštof

Velká komora na konci štoly Kryštof

A propos, když to dobře dopadne, tak v květnu bychom mohli slavnostně přestřihávat pásku při zahájení stavby. Do té doby si určitě vyslechnu ještě spoustu důvodů, proč by bylo lepší investovat tam či onam. Odpověď na to mám jedinou, myslím si, že by bylo dobré investovat teď a tady.

za Spolek přátel dolu svatý Mauritius Marek Nesrsta

foto: Jan Albrecht a jiní

Cínový revír Hřebečná

je kulturní památkou ČR

Na konci ledna letošního roku se ústřední seznam nemovitých kulturních památek České republiky rozšířil o další položku. Stal se jí Cínový revír Hřebečná, který za kulturní památku prohlásilo Ministerstvo kultury ČR na návrh loketského pracoviště Národního památkového ústavu. Celá plošně rozsáhlá kulturní památka zahrnuje nejen vlastní důl Mauritius, ochraně podléhají i další cenné pozůstatky po dolování cínu včetně obrovské pinky dolu Rote Grube, největší propadliny svého druhu v České republice, Schneppovy pinky a dalších reliktů mnohasetleté báňské činnosti. Současně již začaly přípravné práce na prohlášení podzemí i nadzemí dolu Mauritius za národní kulturní památku, což je nejvyšší forma památkové ochrany v České republice.

(MU)

Komentáře jsou uzavřeny.

Anonymní - Gravatar

Všechny komentáře byly zrušeny.

Zanechte komentář