MĚSÍČNÍK KRUŠNÉ HORY – ZÁPAD

Blatenská desetihodinovka alias Česneková palice, Třicet let vytrvalostního lyžařského závodu v Horní Blatné / Pavel Kasař Motlík spolupořadatel, skútrista a ten, kdo byl při tom

8.3.2013 | Autor: admin | kategorie: 09 Sport,2013/03

Motto:

Kdo si to má v tomhle věku pamatovat.

Na Hradě a v podhradí na to mají poradce.

 

Lyžařský závod Blatenská desetihodinovka letos v únoru oslavil třicet let od svého vzniku. To už je hezká řádka let, a sluší se proto připomenout, jak to vlastně všechno začalo.

Před 30 lety, v roce 1983, jsme dupali stopu u Blaťáku 10 hodin a závod jsme následně nazvali „Česneková palice“. Až za rok, když jsme jeli skoro po stejné trase, jako se jezdí nyní, jsme říkali, že předtím to byl 1. ročník (foto Petr Maglia, jakož i ostatních fotek)

Koncem minulého století působili na Karlovarsku horolezci, kteří po opuštění své původní sportovní organizace (přestěhování atd.) nebyli organizováni v žádném oficiálním oddílu a říkali si „EHS Česnek“ (Elitní horolezecká společnost Česnek). Duchovním otcem byl Prokop Linert (Bedřich), kterého podporoval Luboš Pekárek (nikdy snad neměl přezdívku) a já, pisatel těchto řádek Pavel Motlík (Kasař). Mezi horolezci jsme se všichni znali. Pracovali jsme v Karlových Varech v provozovně hromosvody. O málo později přišla na hromosvody mladá horolezecká krev – Prcek, Mišák, Jára. V zimě, když se nedalo moc dělat, běhali jsme na lyžích. Připravovali jsme svoje fyzické fondy na vyšší výkony pro budování pětiletky. Trenérem a vzorem nám byl Karel Vozáb. Ten ale dělal úředníka na dolech, a tak mohl na lyže jenom v sobotu a v neděli. Na začátku roku 1983 přišel někdo s tím, že pojedeme desetihodinovku dvojic v Aši. V Aši však nebyl sníh, a tak se v hospodě v Horní Blatné vymyslelo, že si uděláme svůj závod. A závod dvojic, to že je pro sraby. Začalo to jednou v sobotu ráno, za tmy, v zimě roku 1983. Zaparkoval jsem Škodu 120 na rozcestí pod Blaťákem, tam byl start a cíl našeho prvního závodu. Trasu určil Karel, bylo nás myslím dvanáct, jenom horolezci, z toho asi tři dívky. Při prvním sjezdu za Blaťák se ze tmy ozývaly hrozné zvuky. Vyšlapali jsme kolečko někam k Bludné a lesem zpět na křižovatku. Děvčata dupala stopu 6 hodin a chlapi 10 hodin. U auta na nějakém vařiči vařil kamarád Muflon čaj v ešusu a to bylo jediné, co jsme měli k přežití. Přišel se podívat Franta Fišer (šéf hromosvodů) s Bohoušem. Nemohli se na to koukat, a tak došli do Horní Blatné pro termosku. Všechno dobře dopadlo, auto jsem umyl od klistru a po krátkém odpočinku jsme večer protancovali v hospodě. Závod dostal název „Česneková palice“, který se ještě nějaký čas udržel. Ani nás nenapadlo, že se příští rok poběží znovu a jaký dostane rozměr.

Tajná pozvánka na závod „jen pro zvané“ byla vyrobena v tiskárně ilegálně, počítače v té době měly kotouče s děrnými páskami o průměru 1 metr, v televizi zrovna Vala mluvil o tom, jak se v Čechách rozšiřují pohlavní nemoci (foto Pavel Motlík)

Za rok jsem složil veršovanou pozvánku „Jenom pro zvané“. Závod nebyl povolený a nikdo o něm neměl vědět. Start a cíl byl u Fišerů na chalupě a už to nebyla jen záležitost horolezců. Borci měli jídlo a u Fišerů se vařil čaj. V prvním kole se stopy vydupaly a pak se závodilo. Trať byla podobná té dnešní, jenom „Blatenský příkop“ byl zarostlý. V roce 1986 byl v Horní Blatné nedostatek sněhu, a tak se závod jel s menší účastí v Abertamech. V roce 1990 se šňůra každoročních závodů přerušila, někdo chtěl podnikat, bohatnout a jiný poznávat výhody demokracie, v roce 2000 jsme však tradici závodu obnovili. Na opraveném „Blatenském příkopu“ upravuji stopy skútrem a na loukách a cestách jsou stopy upraveny rolbou. Několik let byly stopy upravovány rolbou z Perninku. Domluva jak se starostkou, tak s rolbařem z Perninku byla obtížná. Stalo se, že jsem před závodem v pátek v noci dělal všechny stopy sám s rozbitým skútrem a svítil si čelovkou. Příští rok jsme požádali o pomoc rolbaře z Božího Daru Dana Rádla a od té doby je po problému. Závod povoluje Ministerstvo životního prostředí, takže se snad jedná o legální závod. Letos v sobotu 16. 2. 2013 se konal už 18. ročník a je tomu 30 let, co jsme odstartovali první ročník. Dnes tento závod jezdí naše děti, které jsou ve stejném věku, jako když jsme začínali my.

Uprostřed vlevo dozorčí obsluhy Miloš Jirásek a vpravo šéf závodu Franta Fišer

V prostoru startu a cíle, kde se průběžně měří čas závodníků po celý závod, tj. minimálně 10 hodin bez ohledu na počasí a teplotu, se hrdinsky o závodníky stará rodinný tým a přátelé Franty Fišera. Pro zlepšení nálady a doplnění sil si můžete vybrat – čaj, kávu, vodu, polévku, sušenky, čokoládu, ovoce, najde se i pivo – a hlavně tu najdete ochotu a vlídné slovo

V prvním kole jsme si stopu vydupali a potom se závodilo. Od roku 2000 byly pokusy o strojní úpravy stop, které jsme dovedli k dokonalosti

Porcelánová medaile Zuzany Motlíkové pro Jiřího Kupilíka za 1. místo – Blatenská desetihodinovka 1988

A komu patří poděkování?

Děkuji tomu, kdo v hospodě před 30 lety vykřikoval něco o vlastním závodu. Děkuji Frantovi Fišerovi a jeho manželce za obětování chalupy. Všem jeho příbuzným a známým za kvalitní a vlídnou obsluhu v prostoru startu a cíle a měřičům času. Děkuji Pavlu Fišerovi za propagaci a zpracování výsledků. Děkuji své manželce Zuzaně za medaile a polévku, kterou vaří pro všechny závodníky. Děkuji oběma manželkám za to, že nám to trpí. Děkuji sponzorům, starostovi Horní Blatné a Danu Rádlovi. Každý z pořadatelů dělá pro závod to, co je v jeho silách, a nečeká, že sklidí slávu.

Mám vás rád.

Komentáře jsou uzavřeny.

Anonymní - Gravatar

Všechny komentáře byly zrušeny.

Zanechte komentář