MĚSÍČNÍK KRUŠNÉ HORY – ZÁPAD

Přivábila nás svébytná krušnohorská pohostinnost / rozhovor vedl Petr Mikšíček

15.4.2013 | Autor: admin | kategorie: 06 Rozhovor měsíce,2013/04

Dvojrozhovor o vzniku filmu Julius Schmitke a stále stejný černý les

režisér Štěpán Altrichter a scénárista Tomáš Končinský

Od roku 2010 připravuje tým českých a německých filmařů celovečerní film Julius Schmitke a stále stejný černý les, který se od dubna 2013 bude natáčet v centrálním Krušnohoří. Filmaře od 17. 4. do 25. 5. můžete potkat v Abertamech, na Božím Daru, v Königsmühle, u cínového dolu na Rolavě a na mnoha temných lesních cestách. Od začátku na námětu, scénáři a natáčecím plánu spolupracovali bratranci režisér Štěpán Altrichter a scénárista Tomáš Končinský. A protože Luft o přípravách filmu informoval již v březnovém čísle, připravili jsme pro vás rozhovor s oběma autory, aby vám více osvětlili, jak jejich film zachytí centrální Krušnohoří na filmovém plátně.

Tým filmařů v plném nasazení

Kluci, o čem je váš film a jaké jsou jeho hlavní postavy?

Tomáš: Film je o opravování a hlavní postavu má jen jednu – postaršího německého inženýra Julia Schmitkeho, který se o to opravování snaží, ale pořád se mu do toho míchají nějaké ty vedlejší postavy, jak už to v životě bývá.

A jak byste charakterizovali žánr a atmosféru filmu?

Štěpán: Žánr jsme definovali jako mystickou komedii, ale jsme si vědomí toho, že z určitého kinematograficky přesnějšího hlediska by se také mohlo jednat o komickou mysterii. Bude to tajuplné, ale bude to zároveň i zábavné. Doufejme, že to bude takové krušnohorské Twin Peaks.

Tomáši, kde ses inspiroval pro tento příběh? Vychází z nějaké tvé osobní zkušenosti, nebo je zcela vymyšlený?

Příběh německého inženýra, který je předvolán na svou „osudovou misi“ do Čech, aby tu v Krušných horách opravil starou větrnou elektrárnu, již kdysi sám pomáhal konstruovat, jsme vymysleli s Štěpánem na verandě chaty jeho rodičů v Županovicích. Nicméně byl to jen nápad a od tohoto večera urazil ještě dlouhou a strastiplnou cestu, aby se z něj stal film, a možná by už ani sám sebe při zpětném pohledu nepoznal. Myslím, že vychází hodně jak z osobních zkušeností nás obou, tak také z našich postřehů a postojů k současnému životnímu stylu, ke způsobu uvažování lidí kolem nás, i k současné kinematografii – což jsme všechno probírali v mnoha vyčerpávajících diskusích. Samozřejmě nás výrazně inspirovala atmosféra česko-německého pohraničí a Krušných hor, vytvářejících jakési „magické bezčasí“, které se při citlivém uchopení dá výborně využít k poutavému filmovému vyprávění. Nicméně veškerý děj a postavy ve filmu jsou rozhodně zcela vymyšlené a nemají zobrazovat nic a nikoho konkrétního. O to víc mě překvapilo, jak se všechno to, co jsem si v podstatě vymyslel doma na židli u počítače, s každou další naší návštěvou Krušných hor stávalo realitou. Najednou jsem potkával přesně ty postavy, které jsem si vymyslel, slyšel jsem přesně ty dialogy, které jsem napsal. Dokonce i toho naštvaného inženýra, marně se snažícího opravit rozbitou větrnou elektrárnu, jsme nakonec také našli. Ty zkušenosti jsem pak zase zpětně využíval v přepisování a zlepšování scénáře a dnes už je tak dost těžké říct, jestli dřív vznikly Krušné hory a jejich obyvatelé, nebo náš film. (Výbuch smíchu) Každopádně jako téma je pro mě osobně stále nejdůležitější opravářská cesta Julia Schmitkeho. Protože to není jenom cesta z Německa do Čech nebo z města do lesa, ale především hluboko do hlavy samotného pana inženýra, kde se pár věcí k opravování najde taky. Nechtěli jsme se se Štěpánem pouštět do obecných historických nebo sociologických sond, což jsou témata, kterých místa jako Krušné hory nabízejí samozřejmě spousty.

Jak dlouho vznikal scénář a kolik verzí máte?

Tomáš: Scénář vznikal tři roky, verzí máme přibližně deset – krát dvě, protože vše se psalo dvojjazyčně. Což byl pro mě s jenom povrchní znalostí němčiny problém, nicméně tady velmi pomohl Štěpánův spolužák z HFF Berlin Jan Fusek, kterého jsme k psaní přizvali a který kromě jazykových úprav přišel sám s řadou nápadů a dohlížel taky na soudržnost a logiku příběhu, protože má dar rychle vystihnout podstatu, na rozdíl od nás se Štěpánem, kteří občas příběhem dost chaoticky vlajeme jako větry v krušnohorských lesích.

Proč sis, Štěpáne, vybral pro natáčení filmu nakonec prostředí centrálního Krušnohoří. Větrných elektráren, močálů a lesů je mnoho i v jiných částech hor. Čím tě přesvědčily Abertamy?

Ty jo, to ti ani nevím. Je pravda, že jsme objeli asi celé Krušné hory a líbilo se nám toho šíleně moc. Později jsme ale zjišťovali, že film má většinou jen devadesát minut a že tolik báječných lokací tam nenacpeme a že je možná blbost točit místa, která jsou od sebe vzdálená padesát kilometrů a více. A nějak se nám to nejvíc líbilo tady, má to nějaký kouzlo, ta příroda, ale i to městečko a hlavně ti lidé, jak nás vřele přijali. Tedy „vřele“ myslím teď v abertamském slova smyslu. Vlastně jsme jim byli šumafuk a starali se o svoje, ale vždy, když jsme něco potřebovali, nám neuvěřitelně ochotně se vším pomohli. To je pro mě opravdivá pohostinnost: nikdo ti nic necpe, ale každej pomůže. Tohle se mi šíleně líbilo od začátku, připomínalo mi to nějakou lidskost, kterou jsem zažil naposledy jako kluk a která se nějak vytratila tím, že jsou teď všude prachy, hlavně v Praze, kde to je vlastně úplně stejný jako v Paříži, Berlíně. Tady je to ještě nějak „echt“. Nevím, celkově to neumím popsat, je to, jak říkáš ty, že kdyby tady ta krajina měla mít slogan, tak to bude „láska na druhý nebo třetí pohled“.

 

Štěpáne, v rámci obhlídek a příprav filmu jsi mnohokrát zavítal do Krušnohoří, uměl bys popsat kouzlo centrálního Krušnohoří? Co tě vždy překvapilo a co se vám „dělo“ při přípravách? Myslíš, že samotné hory si přály být zachyceny tak, jak jste zamýšleli?

Doufám a věřím, že je zachytíme tak, jak si to přejou, nechtěl bych, aby mě pak jednou v noci přišla navštívit Marzebilla a potrestala mě za to, co jsme tady stvořili. Za ty tři roky jsme tu byli tolikrát, na tolika místech a poznali tolik lidí a příběhů, že jsme si vlastně pořád jen říkali: „Jak to, že to už dávno někdo nenatočil?“ Myslím si, že si často neuvědomujeme, jaké kouzlo a jaká krása spočívá právě v tom, že něco právě ještě není přestavěné a opravené tak, aby to vypadalo jako všude jinde v Evropě. Že tudy procházelo tolik různejch přírodních a historickejch vlivů a to, co může navenek vypadat jako živoření bez kořenů, je právě to krásný. Je to tu absolutně jedinečné, a až se tu rozroste turismus, což se podle mě stane dost brzy, tak sice lidem bude líp, ale zase se tu z krajiny ztratí něco z té poválečné přechodové, zlomové doby. Něco českého, co sem přišlo a co se chceme pokusit zakonzervovat ve filmu. To nemyslím nějak romanticky, vím, kolik je tady problémů. Jen chápu, proč tu lidi zůstávají nebo se sem vrací – má to nějaké vlastní kouzlo a vlastní krásu, a ne tu z magazínu nebo prospektů.

 

Štěpáne, Julius Schmitke je tvůj absolventský film, kde jej diváci budou moci vidět? Plánujete premiéru v Abertamech, nebo na Berlinale :-)?

Nejlépe na Abertamale :-). Ne, vážně, už jsme to s několika bývalýma famákama probírali, že bychom udělali krušnohorský velkofestival, vzniklo o nich teď několik filmů, spíše dokumentů. To je rozhodně nápad, který by stál za to. Mohlo by se to uskutečnit třeba v tom starém promítacím sále ve staré radnici v Abertamech, to by se mi líbilo. To by se tam ale muselo smět ještě kouřit a pít pivo a bylo by to jako za Formana. To by bylo skvělý. A tomuhle přístupu jsou myslím Abertamy dost otevřený. Takhle nějak bych si to představoval. Narvaná premiéra v Abertamech, pak hromadnej přesun do hospody Bobr. A pak už klidně Cannes.

 

Říká se, že největší bohatství Krušných hor je dnes v příbězích zdejších lidí. Jaká myslíš jsou ta nejzajímavější témata těchto příběhů? O čem mohou Krušné hory vyprávět ostatním?

Tomáš: Pro každého je zajímavé jiné téma a v tom právě spočívá to bohatství míst jako Krušné hory, kde je na výběr opravdu vše. Kdo chce historii, válku, osídlování a vysídlování, politiku, najde tam vše na každém kroku. Koho zajímá příroda, je na tom stejně. Kdo si chce poslechnout nejrůznější „dobrodružné historky“ staré desítky let nebo třeba jen několik minut, stačí mu sednout si do hospody a poslouchat. Dokonce i to místní strašidlo se najde, takže scénárista s bujnou fantazií může během jedné procházky po Krušných horách nasbírat materiál na celoživotní dílo. Což se mi naštěstí nestalo.

Jádro natáčecího štábu filmu Julius Schmitke v Abertamech ve složení zleva: Štěpán Altrichter - režisér, Martin Pavlacký - asistent režiséra, Petr Mikšíček - místní produkce, Mikuláš Novotný - producent, Cristian Pirjol - kameraman, Barbora Zelníčková - scénografka, Lucie Sedláková - asistentka scénografky

Krušné hory ve filmu

Film Julius Schmitke a stále stejný černý les se může zařadit po bok dalších hraných filmů, které krajinu Krušnohoří již zachytily. Oproti nim ale může zachytit i životní kolorit jejich obyvatel a v tomto ohledu jde nový film mnohem dál.

Nejznámější snímky, které byly natočeny v Krušnohoří:

Uloupená hranice - příběh obsazování Sudet v roce 1938 a složitých vztahů mezi Čechy a Němci natočil v roce 1947 režisér Jiří Weiss. Natáčelo se v Kalku.

Nástup – známý osídlovací román od Václava Řezáče zfilmoval v roce 1952 Otakar Vávra, byl to první barevný československý film. Natáčelo se v okolí Perštejna.

30 případů majora Zemana – ve znělce naleznete silnici u Měděnce. Díl Vyznavači ohně se natáčel v okolí Výsluní.

Na konci světa – Ivo Novák, 1975. Příběh pohraničníků se natáčel v okolí Přebuze.

Kořánův les – televizní inscenace z roku 1986 s Radovanem Lukavským a Josefem Somrem vznikala i v Horní Blatné a na Božím Daru.

Requiem pro panenku – Fiip Renč, 1992. Tragický příběh na základě skutečných událostí byl natočen v okolí Měděnce a Výsluní.

Na větrné hůrce - 1992, natáčelo se i na Bludné, kde dosud zůstala část kulis.

Hlídač č. 47 – Filip Renč, 2008. Krušnohoří si Renč oblíbil, a tak děj tohoto filmu zasadil do okolí Kovářské.

Kromě hraných filmů vzniklo v Krušnohoří mnoho dokumentů, televizních filmů a inscenací.

Komentáře jsou uzavřeny.

Anonymní - Gravatar

Všechny komentáře byly zrušeny.

Zanechte komentář