MĚSÍČNÍK KRUŠNÉ HORY – ZÁPAD

Jan Novák – muž se srdcem sportovce / rozhovor vedl Jiří Kupilík, foto: archiv Jana Nováka

11.1.2013 | Autor: admin | kategorie: 06 Rozhovor měsíce,2013/01

Jan Novák se narodil v roce 1950 v Karlových Varech, kde prožil také své dětství. Po ukončení základní školy absolvoval Střední průmyslovou školu v Ostrově. Poté pokračoval studiem na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze. Zde se seznámil se svojí budoucí manželkou Sváťou, reprezentantkou v orientačním běhu. Mají spolu dvě děti, Janu a Petra. V roce 1976, po ukončení studií, začal pracovat jako profesionální trenér v Tréninkovém středisku mládeže v Karlových Varech a této činnosti se úspěšně věnoval řadu let. V letech 1986–1990 byl šéftrenérem juniorek ČR a později čtyři roky šéftrenérem juniorů ČR. V roce 1996 se odstěhoval na Boží Dar, kde vybudoval prosperující lyžařský areál Novako. Dnes, kdy se chystá k odchodu do důchodu, říká: „Byla to dobrá volba.“

Při vyslovení tvého jména se většině lidí vybaví sjezdový miniareál Novako na Božím Daru, který v porovnání s konkurencí připomíná spíš „záhumenek“. Přesto jsi úspěšný. Jak to děláš, dáš našim čtenářům možnost nahlédnout tak trochu „pod pokličku“?

Z našeho rodinného areálu máme skutečně radost. V roce 1994 jsme koupili neprosperující vlek od Slovanu Karlovy Vary. Bylo to pro nás něco úplně nového. Přestože jsme se nadále živili běžeckým lyžováním, v našem sjezdařském miniareálu jsme začali uskutečňovat své představy o sportovně rekreačním vyžití celých rodin. Nápadů jak z dob našich studií, tak z výjezdů do zahraničí jsme měli mnoho. Vymyslet hezký areál nebylo tak těžké, ale realizace byla a je dřina. Bylo nám od počátku jasné, že pokud máme být úspěšní na ,,záhumenku za barákem“, musíme připravit co nejvíc netradičních aktivit a kvalitních služeb. To se snad podařilo, a tak dnes nabízíme nový vlek, dětský lyžařský koberec, snowtubing (jízdu na duších), kvalitní půjčovnu, servis, vlastní lyžařskou školu (sjezdovou, snowboardovou i běžeckou), drobné občerstvení, soukromé parkoviště pro návštěvníky včetně sociálního zařízení. Od roku 2011 jsme začali i s letním provozem. Možné je tak vyzkoušet terénní káry, koloběžky, dětské lanové centrum ,,Šikulka“, trampolínu, houpačky, prolézačky a další atrakce. Jestli máme nějaký recept na úspěšnost? Nevím, ale držíme se těchto hlavních zásad: máme zájem, aby se u nás bavily celé rodiny, aby návštěvníci neměli pocit, že je chceme okrást, a každý rok se snažíme realizovat alespoň dvě novinky.

Zimní radovánky na Novaku

 

Ale abychom to vzali všechno od samého počátku. Jak se z tebe stal sportovec tělem i duší? Můžeš zavzpomínat na své lyžařské úspěchy?

První roky rozhodně nevypadaly na to, že se ze mne stane sportovec tělem i duší. Byl jsem často nemocný, krátkodobá i dlouhodobá léčba nezabírala. V osmi letech jsem u MUDr. Trubačové uslyšel větu, která asi rozhodla o hlavní náplni mého života: ,,Honzík se musí přirozeně otužovat a sportovat“. To jsem s radostí začal plnit. Chodil jsem nejen do organizovaných tělovýchovných kroužků, ale hlavně jsem sportoval s klukama úplně ve všem, co nás zrovna napadlo. A tak sport začal postupně vytlačovat všechny moje další aktivity (kreslení, hru na klarinet v hudební škole). Jako desetiletý sportovní nadšenec jsem nejen sám sportoval, ale také organizoval závody pro kamarády, hlavně takové, abych měl šanci vyhrát. Hrozně nerad jsem prohrával. K běžeckému lyžování jsem se dostal docela brzy. Rozhodující impulz mi daly sjezdařské závody na Neklidu, kterých jsem se v kategorii předžáků zúčastnil. Vyhrál jsem, ale byl jsem dodatečně diskvalifikován pro neprojetí branky. Nebyla to pravda. Oplakal jsem to a na truc se přihlásil do běžeckého oddílu. V mém trénování mě výrazně inspiroval učitel tělocviku ze Základní školy v Drahovicích pan Zajíc. Dělal s námi snad úplně všechno: gymnastiku, míčové, závodivé hry, hokej, lodě, kola, lyže, plavání i stanování v přírodě. To nebyl ,,soudruh“ učitel, pro nás byl prostě „Bůh“ a pro mne dodnes nedostižný vzor. Výsledky se dostavily až v kategorii staršího dorostu, kdy naše karlovarská štafeta (Kubát, Peřina, Novák) přivezla z mistrovství republiky historicky první medaili, bronzovou. Po dobu studií na vysoké škole jsem závodil za Slavii VŠ Praha, a přestože jsem se nestal nikdy mistrem republiky, vybojoval jsem několik republikových medailí. V té době jsem byl členem B týmu ČR, zálohy šestičlenné reprezentace. Úspěchy na mezinárodních závodech, Tatranském poháru a Zlaté lyži Českomoravské vysočiny, mi přinesly nominaci na světovou univerziádu do Itálie, kde jsem obsadil 2. a 4. místo. S funkcí profesionálního trenéra skončila i má závodnická kariéra.

Jan Novák – lyžař, závodník

Stříbrná štafeta ze světové univerziády v Itálii – Jan Novák druhý zprava

Tvoje trenérská práce byla velmi úspěšná. Stal ses, bez diskusí, nejúspěšnějším trenérem dorostu a juniorů v republice. Tradiční základny českého běžeckého lyžování v Jizerských horách a v Novém Městě na Moravě musely vzít na vědomí, že reprezentace nese jména krušnohorských borců. Proč ses nikdy nestal trenérem české reprezentace?

Od počátku své trenérské kariéry jsem měl jasno v tom, jak chci trénovat. Věděl jsem, že se budu od ostatních trenérů odlišovat svými metodami. Protože jsem si je ale na sobě všechny vyzkoušel, věřil jsem jim. Nad tréninkovými plány jsem strávil tisíce hodin a připravoval se na každý trénink. Vytvořil jsem systém přípravy těch nejmladších nejen pro vlastní klub Slovan Karlovy Vary, ale i pro spádové kluby v Nejdku, Perninku a Jáchymově. Pořádal jsem školení trenérů. Podařilo se mi přesvědčit (zblbnout) nejen trenéry, ale i závodníky. Po pěti letech se začaly dostavovat výsledky. Závodníci vozili medaile z mistrovských závodů, první odchovanci se stali členy reprezentačních družstev.

A největší úspěchy? Těch bylo za těch třicet pět let mnoho. Myslím si, že jsme jediným individuálním sportem v Karlovarském kraji, který měl na posledních sedmi zimních olympijských hrách vždy minimálně jednoho odchovance. Například v norském Lillehammeru startovali hned čtyři odchovanci karlovarského systému. Úspěchy Lukáše Bauera jsou všeobecně známé a jsou skutečným vrcholem karlovarské pyramidy. Už daleko méně lyžařských fandů ale ví, že Iveta Knížková (Roubíčková) a Eva Burešová (Háková) se staly mistryněmi světa a mistryněmi Evropy, Martin Petrásek a Milan Šperl přivezli z mistrovství světa bronzové medaile. Dalších sedm Karlovaráků startovalo na zimních olympijských hrách, mistrovství světa, akademickém mistrovství světa či mistrovství světa juniorů. A v čem jsme se lišili? Bez dlouhé odborné diskuse: dělali jsme daleko více a kvalitněji všestrannou přípravu, a to až do mladšího dorostu. Vymyslel jsem několik speciálních napodobivých cvičení, která jsme úspěšně zařadili do tréninkového procesu. Trénovali jsme nejen pestře a zábavně, ale i více než ostatní.

Proč jsem se nestal reprezentačním trenérem družstva A? Byl jsem úspěšným šéftrenérem juniorského družstva. Přivezli jsme čtyři medaile a mnoho umístění do desátého místa. Ale pro to, abych se stal šéftrenérem A družstva, jsem příliš vybočoval z řady. Hodně jsem kritizoval a byl také hodně kritizován. Při oponenturách plánů jsem měl vždy s prosazováním svých představ a tréninkových metod problémy, a tak se nemohu divit, že mě nechtěli.

Juniorské reprezentační družstvo pod vedením Jana Nováka

 

Bude syn Petr, v současnosti úspěšný „laufař“, pokračovat ve tvých šlépějích? Je to sice otázka pro něho, ale ty jako šéf rodinného týmu nám to jistě můžeš prozradit.

Tak to zatím nevím. Petr má všechny předpoklady k tomu, aby pokračoval v tom, co jsem s manželkou začal. Do činnosti rodinného lyžařského areálu se zapojuje čím dál víc. Vede lyžařskou školu a je daleko šikovnější a progresivnější v propagaci areálu. A co se týče trenérské práce, tak předpoklady určitě má. I on absolvoval Fakultu tělesné výchovy a sportu UK v Praze. Prošel mojí školou všestranné přípravy a sport je pro něj stále zábavou. Pokud se někdy stane trenérem, jsem přesvědčený, že bude jistě trenérem dobrým.

Jan Novák se synem Petrem před areálem Novako

 

Současný reprezentační trenér je tvůj odchovanec Miroslav Petrásek. Jaký máš názor na jeho práci, výsledky a co si myslíš o budoucnosti reprezentačního A týmu? Co říkáš koncepci běžeckého lyžování u nás?

Mirka Petráska jsem trénoval několik let v žákovských kategoriích. Později se ke mně vrátil coby dospělý závodník a ještě i jako začínající trenér. V mnohém jsem mu pomohl a poradil. Rozuměli jsme si. Jako začínající reprezentační trenér zúročil bohaté zkušenosti mnoha trenérů, se kterými se setkal. Jeho přínos pro Lukáše Bauera a ostatní členy národního týmu byl velký. Čas a úspěchy však zapracovaly v jeho neprospěch. Jeho současná práce a výsledky jsou pro mne osobně velikým zklamáním. A co se týká činnosti a koncepce Svazu běžeckého lyžování u nás? Co ti mám povídat. Já s vedoucími představiteli svazu bojoval již v době, kdy jsem byl třeba předsedou trenérské rady. Před sedmi lety jsem se rozhodl z této pozice stáhnout a přenechat místo mladším. S koncepcí svazu nesouhlasím, například v práci s mládeží, ale nemám sílu ani možnost ji změnit.

Jan Novák (v první řadě druhý zleva) se začínajícím trenérem Miroslavem Petráskem (v první řadě třetí zleva) a Lukášem Bauerem v dorosteneckém věku (v horní řadě druhý zleva)

 

Po krátké odmlce jsi to nevydržel, probudily se v tobě opět trenérské geny a začal jsi trénovat tentokrát ty úplně nejmenší děti. Co si od tohoto „odříkání“ slibuješ, jaký máš cíl?

Prostě nastal správný čas. V Lyžařském klubu Slovan Karlovy Vary dospěla nejmladší tréninková skupina pana Husáka do žákovských kategorií a bylo třeba sestavit skupinu mladších dětí, která na předešlou věkově naváže. Moje vnučka Andulka dorostla do zmíněného věku a kolem ní se pohybovalo ještě několik šikovných mrňousků. Mne osobně mrzelo, že se z klubové činnosti vytratil systém, kterým jsme před dvaceti lety převálcovali lyžařskou republiku. Protože jsem okolo dětí neviděl nikoho, kdo by do toho šel, vzal jsem to na sebe. Během roku se naše skupina rozrostla na třicet šest lyžaříků, o které se stará kromě mne ještě šest dobrovolných trenérů. A koloběh začal znovu. Gymnastika, míčové hry, pochody, atletické disciplíny, jízda na kole, plavání a samozřejmě v zimě lyžování. Na únor připravuji i školení trenérů. Musím totiž vytipovat lidi, kteří postupně skupinu převezmou a dovedou ty nejlepší ke sportovním úspěchům, a přitom u všech vytvoří pěkný vztah ke sportu. A já budu jejich růst už pozorovat trochu zpovzdálí.

Jan Novák a jeho tréninková skupina nejmenších

Žiješ na Božím Daru, jsi neskutečně akční člověk, byl jsi členem zastupitelstva, zakládáš Krušnohorskou o. p. s., můžeš nám představit i tyto stránky svých aktivit?

V zastupitelstvu už nejsem. Strávil jsem v něm osm let. Vstupoval jsem do něj s ideály, že pomohu prosadit rozšíření sportovního vyžití a zábavy pro návštěvníky Božího Daru. Mnoho se povedlo – rekonstrukce naučné stezky Božídarské rašeliniště, „Ježíškova cesta“, vybudovalo se několik zpevněných komunikací v okolí, otevřely se nové přechody do Německa, ale to byla hlavně zásluha pracovníků radnice. Já jsem prosazoval vybudování víceúčelového sportovního hřiště s umělým povrchem, vystavění stanice první pomoci společně se stylovým občerstvením za Špičákem, vybudování souběžné cesty s blatenskou silnicí pro lidi, kteří se vracejí s dětmi z Ježíškovy cesty…  To se zatím nepovedlo. V současné době jsem založil s Jakubem Čáslavským Krušnohorskou o. p. s., ta by měla být akčnější a mít širší záběr po vzoru Jizerskohorské. Ta totiž již několik let pomáhá obcím nejen se zimní úpravou lyžařské magistrály, ale i s projekty a realizací dalších volnočasových aktivit. Je samozřejmé, že naše konkrétní pomoc bude záležet na tom, kolik se nám podaří sehnat peněz. Už v letošním roce se mohou krušnohorští lyžaři zapojit tím, že si koupí od nás v Infocentru na Božím Daru nebo v areálu Novako „Placku“ (odznak jako finanční příspěvek na úpravu lyžařských stop v letošní zimní sezóně v hodnotě 500 Kč pro celoroční návštěvníky a 100 Kč pro krátkodobé pobyty). Začínáme hledat nejen sponzory, ale i možnosti, jak získat finanční prostředky na realizaci dalších projektů.

Placka – odznak jako finanční příspěvek na úpravu lyžařských stop

 

Co tvoje posedlost v organizování soutěží, závodů, která tě provází už od dětství?

Já nevím, kde se to ve mně vzalo. Na začátku našeho rozhovoru jsem říkal, že jsem již ve druhé třídě vymýšlel a pořádal pro spolužáky běžecké závody. To byl začátek. Dnes už bych těžko spočítal, kolik takových akcí jsem zorganizoval a stál v jejich čele jako ředitel. A nebyl to pouze běh nebo lyžování. Mezi největší určitě patřilo mistrovství světa v orientačním běhu v roce 1991 v Karlových Varech. Deset ročníků dětského triatlonu na Růžovém vrchu v Karlových Varech bylo rovněž velice úspěšných. Startovaly zde tisíce dětí, z několika později vyrostli i členové reprezentačních družstev ČR. Pořádal jsem i závody horských kol, například „Karel bike“, který se pojede již popatnácté. V letošním roce chystám čtyři závody, z nichž nejvýznamnější bude 7. ročník Ostrovské Xterry – triatlonový závod se uskuteční 15. června 2013. Závěrem nesmím zapomenout ani na 32. ročník lyžařského ,,Karlíkova běhu“ a samozřejmě na Karlův běh, který jsem připravoval minimálně dvacetkrát. Musím také poděkovat všem, kteří mě vždycky podporovali a pomáhali mi, a věřím, že mi zachovají přízeň i v dalších letech.

Karel bike – start na Božím Daru

Karlův běh – start na Božím Daru. Jan Novák první zleva v první řadě

Zmiňuješ Karlův běh. Tradiční božídarská, desítky let trvající akce se stěhuje do Abertam. Dlouholetí příznivci a účastníci závodu se ptají proč? Co ty na to?

No, to je skutečnost, která mne hodně mrzí. Byl jsem nejen u prvních ročníků Karlova běhu, ale i u desítky dalších. Pamatuji se na to, kdy jsme dokázali s Jirkou Čáslavským a několika dalšími nadšenci připravit ,,Karla“, i když téměř nebyl sníh. Dřeli jsme, nejen s lopatama, několik dní. V současné době organizuje Karlův běh již nová generace, což je dobře. Nejsou to však takoví „srdcaři“. Loňský ročník měl v zákulisí mnoho problémů. Pracovníci radnice na Božím Daru nedodrželi, co slíbili, například nebyly připraveny prostory pro stany na startu a v cíli závodu, nebyly vyvezeny a uklizeny kontejnery s odpadky atd., a pořadatelům tak připravili mnoho těžkých chvil. K dohodě nedošlo ani při přípravě letošního ročníku závodu na Božím Daru. Radnice, ale i druhá strana asi mohly udělat mnohem víc. Neudělaly. Pořadatelé šli jednodušší cestou a domluvili se s vedením Abertam, které nabídlo lepší podmínky pro jeho uspořádání. Letos se to už nezachrání, ale doufám, že příští ročník bude nejen na Božím Daru, ale i s dojezdem opět na božídarském náměstí. Větší aktivitu očekávám nejen od božídarských radních, ale i od pořadatelů. Je pravda, že uspořádání tak masového lyžařského závodu vyžaduje v současné době vyřešení daleko větších problémů než před čtyřiceti lety, ale „Karlův běh“ za tu práci stojí.

Neúnavný organizátor Jan Novák

Honzo, děkuji za rozhovor a přeji, aby tě elán neopustil ani v důchodovém věku.

Komentáře jsou uzavřeny.

Anonymní - Gravatar

Všechny komentáře byly zrušeny.

Zanechte komentář