MĚSÍČNÍK KRUŠNÉ HORY – ZÁPAD

Počátky krajkářství v Krušnohoří (1. část) / Lenka Zubačová, Foto: archiv Muzea Karlovy Vary

16.11.2012 | Autor: admin | kategorie: 05 Historie,2012/11

V jednom z minulých čísel Luftu jsme se mohli dočíst o snaze občanského sdružení Krušnohorská krajka udržet tradiční řemeslo. Je obdivuhodné, že již téměř zaniklá výroba paličkovaných krajek byla díky nadšeným členkám tohoto sdružení „oprášena“. I díky jejich zručnosti mohly vzniknout dokonalé repliky krajek podle původních vzorů. Původní předlohy, tzv. podvinky, jim ze svého depozitáře poskytlo karlovarské muzeum. I když původní krajky již neexistovaly, krajkářky dokonale zvládly upaličkovat podle podvinků „nové“ dečky a ubrusy se zvlášť typickými vzory původní krušnohorské produkce. Ty se pak uložily zpět do muzejního depozitáře jako doklad příštím generacím. Krajkářkám muzeum na oplátku poskytlo rekonstruované předlohy k jejich dalšímu použití, aby tak mohly být přirozeně šířeny.

Podobizna Barbary Uthmannové, která položila základ paličkování v Krušnohoří (rekonstrukci jejího portrétu namaloval podle dobových pramenů akademický malíř Kamil Sopko)

 Počátky krajkářství v česko-saském Krušnohoří sahají až do 16. století. S jeho vznikem je spojováno jméno Barbary Uthmannové, která se narodila roku 1514 v malém místě Elterlein nedaleko Annabergu. Pocházela ze zámožné rodiny, její otec se v Sasku podílel na otevírání nových rudných dolů a hutí. Barbaře se dostalo velice dobrého vzdělání. Matka jí naučila vést velké hospodářství. Provdána byla v necelých šestnácti letech za horního a hutního pána Kryštofa Uthmanna, který do Saska přišel ze Slezska. Manželé Uthmannovi žili v Annabergu na náměstí v domě číslo 8. Spolu měli sedm synů a pět dcer. Po tragické smrti manžela v roce 1553 vedla Barbara se svými staršími syny manželovy podniky dál. Že byla skutečnou osobností dobře se orientující v hospodářských záležitostech, dokazuje i skutečnost, že investovala do nákupu domů a pozemků, což bylo pro ženu té doby velmi neobvyklé.

Způsob paličkování do doby, než Barbara Uthmannová vymyslela vylepšení – stojánek pod herduli a kryty na paličky, aby se nit sama neodvíjela. Obojí se používá dodnes

Barbara se údajně paličkářské dovednosti naučila od jakési belgické dívky, které poskytla přístřeší. Prvním krušnohorským paličkovaným výrobkem prý byl honosný krajkový límec, který zhotovila svému manželovi. Zřejmě ve snaze zlepšit sociální situaci chudých obyvatel Krušnohoří založila v Annabergu první paličkářskou školu. Je pravděpodobné, že primitivní výroba krajek sice existovala v Krušnohoří již kolem roku 1500, ale teprve Uthmannová se zasloužila o její povznesení. Z historických pramenů víme, že dodávala krajky i pro saský panovnický dvůr v Drážďanech a že při výrobě krajek zaměstnávala na 900 žen. Měla nemalou zásluhu na zavádění nových vzorů, které se záhy rozšířily i na českou stranu Krušných hor. Barbara sama přišla na řadu vylepšení, jako byl stojan na herduli nebo kryty na paličky, aby se natočená nit na paličce při práci necuchala.

Dobové vyobrazení výroby paličkovaných krajek, tzv. retičel, v polovině 16. století

Oděvní pořádky vycházely z jednání sněmů a předepisovaly, kdo mohl na svém oděvu nosit krajky a v jakém množství. V Čechách se například zachoval sněmovní zápis z roku 1564, který zakazoval hojné používání krajek ke košilím a zároveň předepisoval, jak má krajky používat šlechta a jak sedláci. Někdy předepisovaly oděvní pořádky i městské rady, například v saském Annabergu v roce 1683 nesměly krajkářky použít paličkované krajky na vlastní oblečení. Starší oděvní pořádky přestaly platit až v době osvícenství, a tak se postupně krajky začínaly uplatňovat i na slavnostním ošacení venkovského lidu. Nejprve však byla okázalost paličkované krajky záležitostí především církevní, krajka byla našívána na obřadní pleny, oltářní pokrývky později i na štoly církevního roucha.

Císařovna Marie Terezie, která měla nošení krajek ve velké oblibě, prohlásila jejich výrobu v roce 1753 za svobodnou živnost a omezila dovoz krajek celními zákony

Osmnácté století svou převládající módou krajek paličkování dosti přálo. Sedmiletá válka v letech 1756–1763 sice přinesla paličkářství dočasný úpadek, obyvatelstvo v Krušnohoří v té době žilo ve velké bídě, v horách zavládla žebrota a hlad. Po válce se však krajkářství díky přetrvávající popularitě krajek opět vzpamatovalo. Nastal opět velký rozkvět paličkování v celých Čechách, stejně jako v Sasku a jinde v Evropě. V tomto období v Krušnohoří zanikala důlní činnost a paličkování mnohdy zajišťovalo živobytí celé rodině. Hlavními oblastmi paličkování v Krušnohoří byla centra kolem měst Annaberg na saské straně a mezi Kraslicemi a Vejprty na straně české.

Rekonstrukce původní předlohy, tzv. podvinku, podle nějž byla zhotovena dokonalá replika

Krušnohorští výrobci krajek se nikdy nesdružili do cechů, zakládali však různé profesní spolky s voleným předsedou. Například v Nejdku existoval roku 1750 spolek, jenž se nazýval Krajkové bratrstvo (Spitzen-Bruderschaft). Domácí výroba měla i své výhody: jednak se nemusela dodržovat jinak přísná hierarchie cechu mistr – tovaryš – učeň a jednak probíhala výhradně v domácnosti, kde se odehrával běžný rodinný život, takže paličkářka mohla současně zastat i jiné povinnosti hospodářky. Mnohdy však paličkovali i ostatní členové domácnosti, na finančním příjmu se tak podílela celá rodina.

Paličkovaná krajka byla často až v přehnané míře ukázkou majetnosti v panské módě, a proto se o rozvoj krajkářství ve vlastním zájmu snažila i vládnoucí šlechta. Císařovna Marie Terezie prohlásila roku 1753 krajkářství za svobodnou živnost a výrobu chránila celními zákony. Také zrušila omezení týkající se výroby zlatých a stříbrných krajek. Vydala patent, kterým podporovala výrobu domácího luxusního zboží a omezovala jeho dovoz z ciziny. Teprve koncem 18. století se krajka začínala v jednoduchých formách objevovat také na lidových oděvech (čepce, šátky, kapesníčky, límce, manžety).

 

Byla Barbara Uthmannová skutečně první? Ačkoli Barbara Uthmannová je tradičně uváděna jako zakladatelka krušnohorského krajkářství, dodejme pro úplnost, že tato legenda má podle současných německých historických bádání řadu vad na kráse. Paličkované krajky jsou pravděpodobně benátským vynálezem z přelomu 15. a 16. století (ne-li ještě podstatně starším) a během prvního pololetí 16. století se jejich výroba rychle rozšířila po celé Evropě a také do Krušných hor. Pramen, o nějž se uthmannovská legenda opírá – zápis annaberského kronikáře Jenisia k roku 1561 – říká pouze, že zhruba v této době byla v horách zavedena výroba port či pozamentů a paličkování. První ženou, o níž se s určitostí ví, že paličkovala, byla Margarethe Jenischová, nevlastní matka zmíněného annaberského kronikáře. Spojení Uthmannová – krajky je až mnohem pozdějšího data a objevilo se teprve ve spisu pastora Christiana Lehmanna z roku 1699. Uthmannová však každopádně velmi napomohla rozšíření výroby krajek v Krušných horách tím, že je odebírala od místních paličkářek a úspěšně je pak prodávala v Krušnohoří i v cizině. (MU, LZ)

Zanechán jeden komentář

Mothejzíková Sylva - Gravatar

Mothejzíková Sylva řekl(a) 9.3.2013, 0.19:

Dobry den,clanek se mi velmi libil.Palickovani je velmi krasna textilni technika.Zajimam se o nej jiz leta a sama palickuji.Clovek v dnesni uspechane dobe vytvori neco krasneho a trvaleho z ceho ma uspokojivy pocit.Je dobre, ze se o stara remesla zajima stale vice lidi, nebudou zapomenuta a je mozne navazat na stare tradice a zdroje ulozene v muzeich.Odkaz na Vase stankz
y jsem

Zanechte komentář