MĚSÍČNÍK KRUŠNÉ HORY – ZÁPAD

Abertamy – město rukavičkářství (dokončení) / Jiří Kupilík

15.4.2013 | Autor: admin | kategorie: 05 Historie,2013/04

Po roce 1945, když utichl hluk zbraní, zůstala v Abertamech v provozu pouze jedna rukavičkářská firma, a to Barnabas Zenker. Všechny ostatní, stejně jako koželužna, barvírna atd., byly postupně uzavřeny. Pracovní uplatnění našlo v přeživší firmě 550 odborných pracovníků, kteří nebyli určeni k odsunu. V další etapě, v roce 1946, byly vytvořeny dva národní podniky – v Abertamech a Praze. V roce 1948 pak byl znárodňovací proces dokončen vznikem jediného národního podniku Rukavičkářské závody se sídlem v Dobříši. Jméno Barnabas Zenker upadlo v zapomnění.

 

Rukavičkářské závody Abertamy na pohlednici ze 60. až 70. let

Ihned po založení Rukavičkářských závodů se začalo s výstavbou nových výrobních objektů. Do podniku bylo začleněno 82 firem, z toho:

-          39 jircháren,

-          35 firem s rukavičkářskou výrobou,

-          1 firma s textilní výrobou a pleteným zbožím,

-          7 faktorství s rukavičkářskou výrobou.

Součástí tohoto procesu bylo také sloučení učňovských škol z Prahy a Abertam do jedné v Osově a později v Dobříši, kde byly zajišťovány učební obory s maturitou.

V průběhu dalších let přicházely vzestupy i pády a ani rukavičkářské odvětví jich nezůstalo ušetřeno. Zpočátku přicházely nové pracovní síly z vnitrozemí a zakázky znovu rostly. V roce 1948 bylo opět vyrobeno 481 665 párů kožených rukavic. V roce 1950 však podnik vlivem mezinárodní situace postihla stagnace, která trvala až do roku 1954 (v tomto roce poklesla výroba jen na 274 687 párů). Poté už byl zaznamenáván soustavný rozvoj a růst. Vývoz rukavic se stal významným devizovým artiklem. S rozvojem hornictví (těžby uranu) odešlo mnoho rukavičkářů kvůli větším výdělkům pracovat do dolů. Přesto jich mnoho zůstalo věrných svému řemeslu, postupně se nacházely nové výrobní a odbytové možnosti a v průběhu následujících let byly otevírány další filiálky: Ostrov (1965), Chodov (1966), Kryry (1970), Nejdek ZvOU (vzdělávací zařízení, 1981) a Karlovy Vary (1984).

V letech 1968 až 1970 odešlo na 200 pracovních sil do Německa. Právě ale díky filiálkám se výroba kožených rukavic udržela. Už v roce 1978 bylo díky pilným rukám zaměstnanců vyrobeno 1 037 000 párů kožených rukavic.

Pro zajištění rozvoje výroby byla při nedostatku pracovních sil v Československu navázána kooperace (práce ve mzdě) i se zahraničním – pracovní rukavice se šily v Maďarsku a vycházkové ve Vietnamu. V rámci mezinárodní pomoci a spolupráce byla zavedena výroba i v Mongolsku a u nás bylo vyškoleno několik desítek mongolských šiček. Naši pracovníci poskytovali technickou pomoc také v koželužské výrobě při zpracování usní v Etiopii a Íránu.

Národní podnik se sídlem v Dobříši, jehož byl abertamský závod součástí, se stal v tehdejší době jedním z největších kombinátů na výrobu rukavic ve světě. Každoročně bylo v modelárně připravováno do roční kolekce kolem 900 vzorů rukavic, z nichž bylo více než 40 procent inovovaných. Největšímu ocenění se československým rukavicím v poválečných letech dostalo na Světové výstavě (EXPO) v Bruselu v roce 1958 a dále pak na řadě veletrhů a výstav (Velká Británie, cena Artemie, veletrhy Lipsko, Záhřeb, Brno).

Po roce 1989 byl státní podnik privatizován. Jednotlivé části výrobních objektů a také zásoby a finance na účtech byly postupně předány novým právním subjektům. Závod Abertamy koupila soukromá firma. Ochranné pracovní rukavice se zde vyráběly až do roku 1998, kdy byl provoz uzavřen. V rukavičkářských Abertamech tak zůstaly pouze dvě malé rodinné firmy.

V této souvislosti je třeba vidět i změněnou situaci na světových trzích. Evropští, a tím i naši výrobci v textilním, oděvním a kožedělném průmyslu musí čelit obrovské konkurenci zboží, přicházejícího zejména z asijských zemí. Také současná krizová situace celkový stav zhoršuje. Vlády mnoha zemí se sice snaží tomuto poklesu výroby prakticky ve všech odvětvích zabránit a snaží se oživit chod ekonomiky různými dotacemi a úlevami, avšak bez větších úspěchů.

Na závěr si připomeňme citát Tomáše Bati, zakladatele firmy Baťa, která před 2. světovou válkou rovněž uvažovala o zahájení výroby rukavic. Citát pronesl v období velké hospodářské krize v roce 1932, ale aktuální je i nyní: „Přelom hospodářské krize? Nevěřím v žádné přelomy samy od sebe. To, čemu jsme zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek. V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledku tohoto omylu. V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku. Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující“.

Muzeum rukavičkářství v Abertamech

Myšlenka na založení muzea rukavičkářství v Abertamech se zrodila již před několika lety při zdravotní procházce dvou místních patriotů, nyní již důchodců Paula Schreibera a Gerharda Krakla. Rozhodli se, že by bylo dobré tímto způsobem informovat budoucí generace o tom, jak se v Abertamech vlastně žilo a co bylo hlavní obživou místních obyvatel.

Začátky nebyly jednoduché. Občanské sdružení Abertamy oslovilo mnoho místních, zda by nechtěli přispět nějakým exponátem, což ne vždy padlo na úrodnou půdu. Je to pochopitelné, ne každý se chce rozloučit s kusem svých vzpomínek. Přesto se našlo mnoho dárců, velké poděkování patří místní rodinné firmě pana Kučery (která ukončila činnost). Díky společné práci bylo možné v červenci 2011 zorganizovat rukavičkářský seminář, kterého se zúčastnilo i několik potomků předválečných abertamských rukavičkářů, a otevřít výstavu věnovanou výrobě rukavic. Tím to ale neskončilo. Našli se další sponzoři a dárci od nás i z ciziny, takže současné prostory pro exponáty vystavené na radnici v Abertamech jsou již těsné. Snad se ale do budoucna podaří ve spolupráci s městem Abertamy najít nové řešení.

Čeká objekt rukavičkáren opět lepší osud? (foto MU)

I přesto, že návštěvní hodiny jsou omezené, je rukavičkářská výstava v Abertamech hojně navštěvovaná a po domluvě ji lze zhlédnout i mimo otevírací dobu.

Vzpomínky Paula Schreibera, dlouholetého zaměstnance Rukavičkářských závodů v Abertamech, doplnil z materiálů sborníku ze semináře „Abertamy – město rukavičkářství“ (vydalo občanské sdružení Abertamy, 2011)

Bude z rukavičkáren v Abertamech hotel?

Po uzavření abertamských rukavičkáren v roce 1998 začal objekt továrny rychle chátrat, čemuž kromě klimatických vlivů notně napomohli i mnozí nenechavci. Dnešní pohled do interiéru továrny včetně kdysi honosné rohové vily, kterou nechali v roce 1937 postavit tehdejší majitelé továrny B. Zenker Albert a Kamill Zenkerové a která později sloužila jako ředitelství závodu, je více než tristní – co bylo možné odnést nebo odmontovat, je pryč a zbytek je v žalostném stavu.

Redakce Luftu proto oslovila starostu Abertam Zdeňka Lakatoše s dotazem, jaký osud budovy rukavičkáren na Jáchymovské ulici čeká. „Objekt v současné době vlastní firma Mellivora, s. r. o., z Prahy, jejímž jednatelem je italský občan Flavio Serughetti. Při osobním jednání mi sdělil, že objekt chce v souvislosti s výstavbou lanovek na Plešivci přestavět na apartmány. Za tímto účelem podepsal smlouvu s holandskou firmou Van Boekel, která již v Abertamech vlastní pozemky a v letošním roce zde bude stavět první dům. Podle sdělení představitelů obou firem již byly zahájeny práce na studii využitelnosti všech objektů. V budoucnu by tedy část budov měla sloužit jako hotel a část jako apartmánové bydlení,“ uvedl Zdeněk Lakatoš.

(MU)

Komentáře jsou uzavřeny.

Anonymní - Gravatar

Všechny komentáře byly zrušeny.

Zanechte komentář