MĚSÍČNÍK KRUŠNÉ HORY – ZÁPAD

TÉMA: UNESCO – Montanregion Krušnohoří/Erzgebirge 2 / Michal Urban, foto Jan Albrecht

9.8.2012 | Autor: admin | kategorie: 03 Duchovní sloupek,04 TÉMA Luftu,2012/07

Když se krátce po první světové válce znovu rozběhl průzkum opuštěných starých dolů na Zlatém Kopci u Božího Daru, napsal tehdy, v roce 1922, báňský inženýr Moučka ve svém posudku: „Ve svém životě jsem viděl již stovky dolů, ale dosud nikde tak imponující otvírky jako zde.“ Měl pravdu. Po dolování na Zlatém Kopci, které probíhalo s přestávkami od 16. do 20. století, se dochovaly zcela mimořádné podzemní prostory, z nichž část snad bude v blízké budoucnosti moci obdivovat i široká veřejnost. Město Boží Dar už totiž zahájilo práce na jejich zpřístupnění.

 

Unikátní podzemí dolu Kohlreuter na Zlatém Kopci

 

O tom, kdy dolování na Zlatém Kopci začalo, historické prameny mlčí, v rozkvětu však muselo být již před polovinou 16. století. Báňský řád krále Ferdinanda I. pro tzv. lesní cínové doly, vydaný 1. ledna 1548, totiž ve svém názvu – kromě dalších lokalit, jako jsou Hřebečná, Pernink, Hroznětín, Horní Blatná a Boží Dar – nese i jména Kaff a Mückenberg. Obě tato místa leží na Zlatém Kopci – Kaff je pradávné pojmenování horského hřebene a vrcholu (Kaffenberg, 923 m n. m.) severně od vlastní osady na hranici mezi Čechami a Saskem (po úbočí tohoto hřebene probíhá známá kaffenberská cyklostezka), Mückenberg, dnes Komáří vrch (965 m n. m.), je pak kopec vypínající se západně od osady, v jehož blízkosti se nacházejí malebné Holubí skalky.

 

Na Komářím vrchu se těžil výhradně cínovec (jáchymovský farář Mathesius ve své kronice Jáchymova z roku 1564 zmiňuje, že odtud viděl kroupy cínovce velké až jako lidská hlava – což by byl světový unikát), na Kaffu byla paleta dobývaných rud podstatně širší – kromě převládajícího cínu se zde těžilo i železo, trochu mědi a stříbra, v 19. století také zinek a po druhé světové válce bez velkých úspěchů uran. Už krušnohorský kronikář Petrus Albinus ve své Míšeňské kronice z roku 1589 uvádí, že se na Kaffu dobývají kvalitní magnety (tedy dnešními slovy magnetit – nejbohatší ruda železa). Poválečný geologický průzkum navíc odhalil v rudách z Kaffu i zajímavé obsahy vzácného kadmia, india či thalia, a aby výčet nerostného bohatství Zlatého Kopce byl úplný, je třeba doplnit, že v náplavech zdejších toků se v 16. století našla i drobná zrnka ryzího zlata. Právě po nich je zřejmě Zlatý Kopec, resp. zdejší hlavní vodní tok Zlatý potok pojmenován.

 

Zatímco po dolování na Komářím vrchu nezůstaly prakticky žádné pozůstatky (o tom, jak asi vypadaly zdejší doly, si ale lze učinit alespoň rámcovou představu podle četných zabořených štol a šachet v údolí Hrazeného potoka jižně od Zlatého Kopce), na druhé straně údolí na Kaffu je situace zcela jiná. Po rozsáhlém, několik set let trvajícím dolování se zde dochovalo nesčetné množství nadzemních i podzemních důlních památek, které jsou svým rozsahem a zachováním jedinečné nejen v kontextu Krušnohoří. I proto je Zlatý Kopec jednou z lokalit, jež budou reprezentovat českou část pohoří v připravované německo-české nominaci Krušných hor na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Hlavní zdejší důlní díla, zejména doly Johannes a Kohlreuter, získají ještě předtím statut kulturní památky.

 

Po dolování, železa a dalších kovů se dochovaly obrovské podzemní šachty

Rudy jsou na Kaffu vázány na ploše uložené polohy velmi tvrdých šedozelených hornin označovaných jako skarny, přičemž některá rudní tělesa dosahují i mnohametrových mocností. Výsledkem dobývání těchto poloh jsou velkolepé podzemní komory. Štola Johannes na Předním Kaffu (blíže Božímu Daru) má délku asi 180 m, přičemž zhruba 75 m od ústí jsou na ní vyraženy obrovské poruby zvané kostel a kaple o délce 60 m, šířce 30 m a výšce až 15 m – jde o nejrozsáhlejší historické dobývky na Zlatém Kopci a jedny z největších v Krušných horách vůbec. Právě tyto podzemní prostory by měly být v budoucnu přístupné pro veřejnost. V současnosti si lze prohlédnout alespoň dobře dochované ústí štoly, které je z bezpečnostních důvodů osazeno mříží.

 

Průzkum starých důlních děl nebývá pohodlnou procházkou

Na Zadním Kaffu byl nejdůležitější důl Kohlreuter se stejnojmennou štolou dlouhou 170 m. Také v této štole vyrazili staří horníci grandiózní poruby – zhruba 110 m od ústí vede překop do komory 40 m dlouhé a 25 m široké. K odvodnění tohoto dolu a zastižení vzdálenějších zrudnělých poloh sloužily níže položené štoly Segen Gottes a Dreikönig, jejichž ústí jsou dosud na rozdíl od štoly Kohlreuter dobře dochovaná a osazená mřížemi, u ústí štoly Dreikönig se dosud zachovaly i důlní kolejnice. Štola Segen Gottes byla dlouhá asi 210 m a jsou z ní popisovány vyrubané komory o šířce 30 m a výšce 6 m, štola Dreikönig měřila původně asi 285 m, při báňském průzkumu po první světové válce byla prodloužena na 440 m. Před ústím těchto štol se nacházejí velké haldy, na nichž lze běžně nalézt ukázky hlavních rudních minerálů, především magnetitu, sfaleritu a pyrhotinu, ale i řady vzácných minerálů, jimiž Zlatý Kopec proslul (například minerálů helvinu, ludwigitu či hulistu, obsahujících bór, nebo extrémně vzácných hydroxidů cínu schoenfliesitu a wickmannitu, známých jinak jen z několika málo míst na světě.

Ve štole Johannes lze nalézt i staré důlní žebříky a zbytky mohutné výdřevy

Komentáře jsou uzavřeny.

Anonymní - Gravatar

Všechny komentáře byly zrušeny.

Zanechte komentář