MĚSÍČNÍK KRUŠNÉ HORY – ZÁPAD

Postní období křesťanského roku / Mgr. Jan Pražan, Římskokatolická farnost Nejdek

8.2.2013 | Autor: admin | kategorie: 03 Duchovní sloupek,2013/02

V letošním roce začíná postní období Popeleční středou 13. února. V současné době je jakási folklorní snaha tuto skutečnost reflektovat. Pravda, bez původního obsahu víry v Boha jde často o paskvil, byť dobře míněný. Maškarní veselice, dříve předcházející tento významný den, populace bez znalosti křesťanského způsobu života klidně přetahuje do postního období. V kulturním světě však Popeleční středou ustávají až do Velikonoc veřejné zábavy – plesy atp.

Popeleční středa je dnem přísného postu a znamenání se popelem na znamení vědomí našich hříchů. Postní doba je dobou odříkání si dobrých dovolených věcí (nejjednodušší je to s masem), je přípravou na prožití Velikonoc. Jde o období pokání, kdy se konáním dobrého, nejraději charitativních skutků, snažíme o nápravu svého běžného sobectví. To s odříkáním samozřejmě souvisí. Na Velký pátek se například koná sbírka pro křesťany pronásledované na islamizovaném Středním východě, kde jsou za víru v Krista šikanováni i zabíjeni – pozor, nejde o přehánění!!! Následující Velikonoce jsou pro Židy připomínkou vysvobození z otroctví v Egyptě, pro nás křesťany připomínkou vysvobození člověka z prokletí hříchu za cenu Ježíšova utrpení na kříži.

Hod boží velikonoční a Pondělí velikonoční jsou oslavou té skutečnosti, že nám Pán Ježíš otevřel cestu do Nebe. Celé triduum považuji za průlom v čase: v obřadech jsme těm nejdůležitějším momentům Kristova vykupitelského díla, přes hranice času, reálně přítomni. Duchovně, samozřejmě. Každý v té míře, na kterou má a na jakou se v postu připravil.

Triduum

Zelený čtvrtek – památka na ustanovení Kristova svátostného přebývání s námi při poslední večeři s apoštoly

Velký pátek – připomínka utrpení a smrti Krista na kříži

Bílá sobota – připomínka dějin spásy a významu Ježíšova zmrtvýchvstání v jejich kontextu

 

Páter Mgr. Jan Pražan, děkan

Kněžské svěcení jsem přijal v roce 1983 a v roce 1984 jsem byl státní správou přeložen do Nejdku. Tato farnost sloužila od roku 1948 jako místo pro odklizení kněží znepokojujících stranu. Můj předchůdce Páter Born ztratil souhlas k výkonu duchovenské činnosti v souvislosti s opravami kostela v Nových Hamrech, které vyžadovaly dokončení, a další dva kostely byly v havarijním stavu. Považoval jsem za svou povinnost uvést to, co mi církev svěřila, do řádného stavu. V roce 1990 jsem z rozhodnutí řádových neodešel do Prahy, kam jsem byl pro službu požadován Vysokoškolským katolickým hnutím. Zdejší území bylo totiž chápáno jako misijní. U této destinace jsem pak zůstal i nadále. Za dobu mého působení vzešli z nejdecké farnosti dva kněží a jedna Bohu zasvěcená osoba. Za úspěch budu považovat, dostanu-li se po smrti do Nebe.

 

Komentáře jsou uzavřeny.

Anonymní - Gravatar

Všechny komentáře byly zrušeny.

Zanechte komentář