MĚSÍČNÍK KRUŠNÉ HORY – ZÁPAD

Chvála mistrů z hor / Čtenářky Luftu z Abertam

16.11.2012 | Autor: admin | kategorie: 03 Duchovní sloupek,2012/11

Slovo MISTR a MAJSTR v češtině a němčině označuje muže, který něco umí. Ten rozsah umění zahrnuje celou škálu dovedností od duchovních přes duševní až po fyzické a nečiní mezi tím rozdílu.

Mistr byl Jan Hus – univerzitní profesor, Mistr Eckhardt – náboženský myslitel, starý Mistr Lao-tse a Čuang-tse – staročínští filozofové, Mistr Vyšebrodského oltáře – středověký malíř portrétů v Křížové kapli, Mistři pěvci norimberští, Hoffmeistři – umělci u dvora, Bürgermeistři – starostové měst, ale i mistři sportů všech možných až po mistry ve výrobě. A hlavně mistři nejrůznějších řemesel, zejména stavitelských. Mistři stavitelé chrámů a paláců, kameníci, zedníci, tesaři, malíři, štukatéři, mistři truhláři, sochaři, řezbáři, kováři, dlaždiči, podlaháři, instalatéři, okenáři, sklenáři, pokrývači, klempíři atd. Bez nich by se nepostavilo nic, ani domek v Krušných horách. Ani ten nejprostší.

Mistři dokázali během krátké doby vyčarovat z podkrovního přístěnku, kde opadávala omítka, okno nešlo dovírat a dřevěná podlaha byla křivá, krásnou hladkou lesklou koupelnu

Řemeslu se musel mladý muž někde vyučit, a to u mistra, který už něco uměl, často u svého otce nebo dědečka. Umění řemesel se dědilo a narůstalo tak generaci po generaci na DOKONALOST. Když se mladý muž něčemu vyučil, stal se tovaryšem a teprve pak mohl dostávat za svou práci v dílně u mistra mzdu. A do mistrovského cechu mohl být přijat až po mnoha letech praxe, když cech, složený z mistrů příslušného řemesla, rozhodl, že ho přijme do svých řad. Obvykle musel doložit svou dovednost tzv. „majstrštykem“, mistrovským kouskem nebo výrobkem. Tak byla zaručena kvalita řemeslné práce. Lajdák a flink se ani nevyučil a mnoho tovaryšů se nikdy mistry nestalo.

V naší době, kdy většinu věcí k životu vyrábí stroje a lidská práce se stále méně uplatní, narůstá právě poptávka po těch starých mistrech řemesel, kteří ještě umí postavit a opravit dům, vymalovat byt, předělat koupelnu, vyřezat formu na perník nebo sošku Panny Marie, ukovat závlačku na plot, udělat dřevěné okénko na míru, postavit nebo opravit pec a vymést a vyspravit komín. To všechno tady v horách lidé potřebují. Dřív tato řemesla byla zastoupena aspoň jedním mistrem v každé obci. Když měl dobrou pověst, měl i dobré živobytí. Říkalo se, že „řemeslo má zlaté dno“. Ale jak vymírají vesnice, odcházejí s nimi i mistři řemesel a musí se shánět „přespolní“. O těch dobrých se pověst roznese po horách, lidé si to mezi sebou řeknou a pan mistr je pak na roztrhání, že ani zakázky doma nestíhá a nebere. Už také proto, že si lidé myslí, že by jim to jako soused a kamarád mohl udělat zadarmo – a to nejde. I mistr musí být z něčeho živ a živí často i početnou rodinu. Sousedi pak o něm říkají, že je drahý. A pokud se neprosadí „v zahraničí“, tak postupně zkrachuje a hledá zaměstnání ve státních službách nebo dokonce skončí na sociální podpoře.

Ke cti a chvále mnoha našich horských mistrů dlužno říci, že tu ještě mezi námi jsou. A vedou si dobře.

Mají dost práce a dovedou odvést dobré dílo. Práce si váží, jsou spolehliví, pořádní, dochvilní, pracovití. Nechávají po sobě na staveništi každý den pořádek, nářadí pěkně srovnané, materiál zabalený a uklizený. Nechtějí zákazníka při první práci „odřít z kůže“, protože vědí, že by tím mohli skončit. Podruhé si je už nikdo neobjedná. Mistr se vyznačuje tím, že se přijede osobně podívat, co se od něj očekává. Když je to nad jeho síly a možnosti, lákavou finanční nabídku navzdory práci odmítne a doporučí někoho jiného. Pokud dílo přijme, několikrát vše promyslí, proměří, odhadne množství práce a materiálu a domluví se se zákazníkem na ceně. Mistr má pak už ve své hlavě plán a konečný výsledek, v tom spočívá jeho umění. A je to někdy velice složité – třeba při elektrovedení nebo instalatérských pracech. To musí mnoho vědět a promyslet jako chirurg před operací, kam říznout, kam zasadit rouru, aby tam zase něco správně proudilo, prostě to mistrovství spočívá nejdřív v hlavě.

Mistr Dáňa, instalatér z Horní Blatné, když promýšlí, kudy ty roury povedou, jak se napojí, kam se napojí, jak se udělají kolena, přípojky, kohoutky, baterie, vypadá při tomhle uměleckém zamyšlení jako Einstein, když vymýšlel teorii relativity. Ta je možná světem oceňovaná, ale pro náš život v horách takový význam jako roury pana Dáni nemá. Pánové Wendler a Loprais, mistři zedníci, když se přijdou podívat, co se od nich chce, si nechají čas na rozmyšlenou a patrně se soustředí na konečné dílo taky tak. Následná práce mistrů rukama je tvůrčí proces. Každý den po nich něco nového vznikne. Dílo roste a košatí se ke konečné dokonalosti. To je ten fortel, který znamená zručnost, zkušenost, soustředěnost, pečlivost a takzvaný „tah na branku“ jako schopnost dotáhnout dílo ke konečné dokonalosti. Vědí, že se od počátku musí stavět pečlivě, neboť jediný chybně položený kámen v základech může mít za následek konečné zřícení celého domu. Že práce kvapná bývá málo platná. A tak dokázali během krátké doby vyčarovat z podkrovního přístěnku, kde opadávala omítka, okno nešlo dovírat a dřevěná podlaha byla křivá, krásnou hladkou lesklou koupelnu bez jediné chyby na kráse – ohne Schönheitsfehler, jak říkají puntičkáři.

Instalatér když promýšlí, kudy ty roury povedou, jak se napojí, kam se napojí, jak se udělají kolena, přípojky, kohoutky, baterie, vypadá při tomhle uměleckém zamyšlení jako Einstein, když vymýšlel teorii relativity

Mistři pracují v tichu, aby se mohli na práci plně soustředit. Jejich soustředěná mysl jim vede ruce. Jsou dochvilní a mají v sobě vnitřní kázeň, která jim velí, aby byli pořádní, slušní a veselí. Je s nimi prostě pohoda, i při té náročné fyzické práci. A tak Vám, páni mistři, posíláme toto poděkování za vaši práci. Jsme rádi, že vás tu na horách ještě máme.

Komentáře jsou uzavřeny.

Anonymní - Gravatar

Všechny komentáře byly zrušeny.

Zanechte komentář