MĚSÍČNÍK KRUŠNÉ HORY – ZÁPAD

Strašidelný Heinrichstein / Michal Urban, Hřebečná

16.3.2012 | Autor: admin | kategorie: 04 TÉMA Luftu,2012/03

 

Velký pátek, den, kdy byl podle křesťanské tradice ukřižován Ježíš, je nejen dnem půstu a pokání, ale v minulosti býval považován i za den dobrých i zlých nadpřirozených sil, za den čar, magie a kouzel. Ty se projevovaly i v našem bezprostředním okolí.

 

O Velkém pátku, tedy během posledního pátku před Velikonočním pondělím, se totiž podle lidové víry otevírají hory a skály a nakrátko se zjevují dávno ukryté poklady. Pověstí o zázračném nalezení pokladu o Velkém pátku existuje v celé Evropě nepřeberné množství a výjimkou nejsou ani Krušné hory, kde k nim patří například pověst o Wunderblume, pojící se se Špičákem u Božího Daru,.pověst o zakletém zámku na Skalce (Felslu) u Abertam či v neposlední řadě také pověst o skaliskách u Horní Blatné zvaných dříve Heinrichstein, v současnosti Na Strašidlech. A o ty dnes půjde především.

Před mnoha a mnoha lety, říká jedna pověst, se o Velkém pátku do lesa v okolí Heinrichsteinu vydala mladá chudá žena s děckem v náručí, aby tam nasbírala chrastí. Uvažovala o své mizérii a říkala si, že by jí stačil jen maličký díl pokladů schovaných ve skalách, aby naráz skoncovala s chudobou. Vtom si všimla, že na jednom skalisku rostou všude pestrobarevné kvítky. Popošla blíž, aby si jich pár natrhala, a jak je tak sbírala, zahlédla najednou ve skalách bránu, již tu předtím nikdy neviděla. S velkým vzrušením popadla děcko a bez váhání vešla otevřenými dveřmi dovnitř. Ve skalním sklepení v ten moment uviděla pytle naplněné po okraj zlatem a stříbrem. Stál tu i stůl, na nějž posadila dítě, a začala si dychtivě nabírat lesknoucí se poklady do zástěry. Ještě ji neměla plnou, když tu se jí náhle zjevil trpaslík a vyzval ji, aby okamžitě odešla. Celá vyděšená pospíchala ke dveřím a na své dítě si vzpomněla, až když byla venku. To už však bylo pozdě, skála se s rachotem uzavřela a brána se ztratila. Matka, zoufalá ze ztráty svého dítěte a proklínající poklady ve své zástěře, se musela nakonec chtě nechtě vydat domů. Ve svém smutku se obrátila na faráře v Horní Blatné, který se ji pokusil utěšit a dal jí radu, aby za rok ve stejný den a hodinu znovu zašla na Heinrichstein. Ten rok byl pro nešťastnou matku předlouhý, ale nakonec tu byl opět Velký pátek. S myšlenkou na Spasitele se žena znovu vydala ke skalám. A co nevidí! Stejně jako před rokem i nyní byly dveře otevřené. S radostí se vrhla do sklepení a v mžiku spatřila, že na stole sedí její mezitím trochu povyrostlé dítě zcela zdravé a v ruce drží jablko. Radostně si je přivinula k srdci a pospíchala, jak rychle jen mohla, k východu. Blyštící se zlato a stříbro tentokrát na matku nijak nepůsobily, protože znovunalezené dítě pro ni mělo větší cenu než všechny poklady světa.

* * *

Návrší Na Strašidlech (913 m n.m.) se nachází vpravo od silnice Horní Blatná – Potůčky a dá se k němu snadno dojít po cestě vedoucí od hřiště na severním okraji Horní Blatné. Na rozdíl od minulosti se však dnes skoro celé ztrácí v lese, takže je třeba si dobře všímat, kde se má z cesty, pokračující dále na Stráň, odbočit. Vyplatí se to, protože bizarní skaliska, budovaná stříbřitě lesklými krystalickými břidlicemi (fylity), jsou nejen zajímavým geologickým úkazem, ale z jejich vrcholku se naskýtá i velmi pěkný pohled do údolí Blatenského potoka pod nimi. Skály Na Strašidlech využívají jako cvičný terén také horolezci. V údolí pod skalisky, těsně u silnice do Potůčků, stával kdysi oblíbený výletní hostinec Zum Heinrichstein, který však byl bohužel po roce 1945 srovnán se zemí – stejně jako všechny ostatní volně stojící budovy v údolí Blatenského potoka a stejně jako i kaplička, která stávala v lese nedaleko Heinrichsteinu. Ještě dříve, minimálně od začátku 17. století, naproti pozdějšího hostince pracoval kobaltový mlýn, zpracovávající kobaltovou rudu na modré barvivo – šmolku. Výroba šmolky zde skončila v polovině 19. století, poté zde ještě až téměř do konce druhé světové války rok rachotila pila, využívající k pohonu strojů síly Blatenského potoka.

Výše zmíněná pověst není jediná, která se k Heinrichsteinu váže. Také další, někdy i strašidelné lidové zkazky, ve kterých nechybí vzduchem se prohánějící rytíři, štěkající psi či záhadné zvuky, líčí, jak se ve skaliskách někomu zjevil poklad, který si však většinou moc neužil. Jestli někdo doopravdy uspěl, není jisté, každopádně však v okolí, od 16. až do 19. století, úspěšně pracovala celá řada dolů na cínovou a železnou rudu a trochu níže směrem na Potůčky se v křemenných žilách našlo i pár zrníček zlata. Ještě za první světové války se pod Heinrichsteinem pokoušela plzeňská Škodovka o těžbu manganu.

Po všech těchto dolech se v okolních lesích dochovalo mnoho terénních pozůstatků, jako jsou haldy, pinky a zabořené štoly. Čas od času některé z těchto starých důlních děl znovu ožije a projeví se novým propadem, nabízejícím někdy i vstup do podzemí. Lépe je však se této nabízené ruce vyhnout. A nemusí to být jen na Velký pátek, který letos připadá na 6. dubna.

 

Hostinec Zum Heinrichstein kolem roku 1910, kdy výhled na skaliska ještě nezakrýval les

Komentáře jsou uzavřeny.

Anonymní - Gravatar

Všechny komentáře byly zrušeny.

Zanechte komentář