MĚSÍČNÍK KRUŠNÉ HORY – ZÁPAD

MONTANREGION, Listopadové jáchymovské montánní rozjímání / Mgr. Oldřich Ježek, foto Jaroslav Ochec

16.11.2012 | Autor: admin | kategorie: 04 TÉMA Luftu,2012/11

Jáchymovský hřbitov pod Hřbitovním (Špitálním) kostelem Všech svatých (foto PM)

Projekt „Montanregion Krušné hory / Erzgebirge“ poznenáhlu poutá pozornost veřejnosti. V roce 2010 byl vydán „Průvodce po významných hornických památkách západního Krušnohoří“. Jeho autoři seřadili osmnáct pozoruhodných míst podle abecedy od Abertam po Zlatý Kopec. Je připojen i slovníček, v němž se čtenáři dostane vysvětlení hornických pojmů, jako jsou čelba, jáma, odval, plaviště, stoupa, šmelcovna nebo žíla, která je chápána jako „deskovité těleso vyvřelé horniny vyplňující trhlinu v hornině nebo horninou pronikající“. Snímky památek a pozůstatků hornických děl provázejí takřka dvě desítky mapek, na nichž jsou dávná díla označena překříženým mlátkem a želízkem, tedy symbolem hornictví – jenomže v nezvyklé, totiž obrácené poloze. Jako kdyby zkratkou označovaly osud krajiny, která se již vydala z bohatství, za kterým sem lidé kdysi přišli. Skupinky těchto zřídka vídaných značek mohou při letmém pohledu navozovat dojem pohřebišť.

Naším dnešním rozjímáním i připojenými fotografiemi chceme upozornit, že v trhlinách ubíhajících let lze nacházet žíly či pouhé nitky paměti o hornické minulosti Krušných hor a v našem případě konkrétně Jáchymova třeba i na hřbitově. Horničina mívala vždy nakročeno k smrti. Proto zřizování špitálů, hornických kaplí, kostelů i hřbitovů bývá zmiňováno mezi nejstaršími zápisy kronik z Krušnohoří. O vysvěcení „Svatého pole“ v Annabergu víme, že proběhlo jako velký „spektákl“, spojený se „skvělým“ procesím za účasti samého saského vévody. O hřbitovu jáchymovském píše farář Mathesius pouze tolik, že „byl zřízen roku 1530 dobrotivou rukou a všeobecnou robotou“. Jeho kuse načrtnutou podobu můžeme vidět na kresbě Špitálního (hřbitovního) kostela ze staré hornické mapy. Z Mathesiových zápisů i ze záznamů jeho pokračovatelů se dovídáme o událostech, při nichž zahynuli „horní tovaryši, horníci či důlní dozorci“. Jako příčiny neštěstí jsou uváděny pády do hloubky, zavalení, zasypání, ale také požáry nebo provalení vody. V epitafu jednoho z jáchymovských horních hejtmanů je smrt chápána jako poslední šichta, ze které není návratu, leda až spasením…

Podle PhDr. J. Urbana (v poznámkách k překladu Mathesiovy Sarepty a Kroniky) konávaly se pohřby horníků v oné dávné době obvykle v podvečer, kdy poslední cestu zesnulého provázeli jeho druzi průvodem s rozsvícenými kahany. Svědka takových rozloučení může zhlédnout současný návštěvník Špitálního kostela. Je jím sousoší Kalvárie / Ukřižování, dílo významného drážďanského sochaře Kryštofa Waltera. V kostele jsou umístěny náhrobní desky ze 16. století a deskový oltář snad z dílny Lucase Cranacha s restaurovanými obrazy na dřevě.

Ani dvacáté století, které Jan Skácel kdesi pojmenoval „stoletím smolince“, se nedokázalo obejít bez tragických událostí v podzemí. Suldovského/Horákova „Kronika horního města Jáchymova a jeho hornictví“ uvádí, že během pouhých devíti let 1950-1959 bylo jenom v jáchymovském horním revíru přes sto čtyřicet smrtelných úrazů. Mezi příčinami jsou na prvních místech uváděny pády hornin, střelné práce, zřícení osob do hloubky, také však důlní doprava, pády předmětů a úrazy stroji. Snad pouze z pitevních záznamů bychom se mohli dopočítat dalších obětí, kdy byly příčiny umírání mnohem zákeřnější.

Zdař Bůh na poslední šichtu jáchymovského horníka Erasma Proschky/ Náhrobek městského a báňského lékaře dr. Adolfa Langhanse / Náhrobek důlního dozorce Hanse Brennicha/ ¨Symbolický hrob věznů umučených v Jáchymovských dolech (foto PM)

Svědectví nám podávají některé nápisy na náhrobcích: „Hier ruht in Gott als einer Opfer der Arbeit“ na hrobě německého horníka (Bergmann, Berghauer) nebo „Zahynul tragicky pri výkonu povolania“ na hrobě novodobého baníka. Nápisy bývají někdy provázeny hornickým znakem, jindy hornickým pozdravem se smutným závěrem: „Glück auf zur letzten Schicht“. Nachází se zde hrob ozdobený plastikou krušnohorské krajiny s křížem na rozcestí, jiný soškou truchlící ženy – vdovy. Nalezneme tady i takové, v nichž „v míru a pokoji odpočívají“ důlní dozorci (Bergaufseher, Grubenaufseher), v jiném členové rodiny báňského rady. Za zcela ojedinělý – zřejmě v celém širokém okolí – je možné považovat hrob městského a báňského lékaře (Stadt – und Bergarzt). O pohnuté hornické minulosti vypovídá i symbolický hrob politických vězňů.

Tušíme, že turistické značky v našem Krušnohoří, natož pak módní cyklostezky, jen zřídkakdy vedou poblíž podobných hřbitovů. Hřbitovy jsou místa vyžadující čas k zastavení. K zastavení, rozjímání, vzpomínání. K rozjímání nejen nad půl tisíciletí starou sochou Marie ze sousoší Kalvárie, ale třeba i nad verši Vladimíra Holana s názvem Neštěstí:

Jak kupec v zubech svých zkouší peníz němě,

mrak hryže luny jih. A přece leží ve mně

ti živoucí i ti ze zamýšlené práce

po důlním neštěstí v temnotách evokace.

Kolikrát Bůh tě ved´, tou šachtou, kde teď vane

zdviž dechu naposled spuštěná v nedoufané.

 

Projekt Montanregion si klade za cíl představit domácí i světové veřejnosti jedinečnou krušnohorskou hornickou kulturní krajinu na obou stranách hor, ale také vzdát hold těm statisícům většinou anonymních horníků, hutníků i báňských úředníků, kteří se od 12. století až do nedávné současnosti na formování této krajiny podíleli a vtiskli jí její nezaměnitelný ráz. Listopad je tou správnou dobou, kdy si můžeme připomenout památku aspoň těch, o jejichž působení svědčí nápisy na mnohých náhrobcích krušnohorských hřbitovů. (MU)

Komentáře jsou uzavřeny.

Anonymní - Gravatar

Všechny komentáře byly zrušeny.

Zanechte komentář