MĚSÍČNÍK KRUŠNÉ HORY – ZÁPAD

Königsmühle – senzační nález údajně vyhynulého druhu, Autor projektu Petr Mikšíček plánuje zůstat na stráži u legendy osídlení / Petr Mikšíček

12.10.2012 | Autor: admin | kategorie: 04 TÉMA Luftu,2012/10

Od července 2011 až do konce srpna 2012 jsem s dalšími spolupracovníky plánoval, jak vstoupit do opuštěné krajiny v údolí bývalého Königsmühle. Co tato lokalita unese a co již ne. Všichni jsme našlapovali mezi faunu, floru a historii velmi opatrně, nakonec podvědomě většina z autorů a organizátorů dospěla ke stejnému cíli. Tento cíl se nám povedlo vyslovit až čtrnáct dní po utichnutí práce v Königsmühle. Oním cílem celého setkání tak není ani oživení ani zapomenutí. Je jím stráž v místě dohořívající paměti, doprovázení Königsmühle do věčnosti za přítomnosti české i německé rodiny pozůstalých.

Závěry z celé akce jsou dvojí: krátkodobé a dlouhodobé

Hodnotím-li Land and Art setkání z krátkodobého pohledu, mohu být jen spokojen. Podařilo se nám vše zorganizovat, získat si umělce, zajistit historické podklady, úřední povolení a zprovoznit hospůdku, která vdechla dočasně život celému místu. Všichni byli nesmírně unavení, ale také spokojení. Ta tvrdá práce – po 70 letech pohnout se zarezlým soukolím – nás vyčerpávala a nabíjela zároveň. Každý z týmu to cílil. Měli jsme v penzionu Kodera takovou malou továrnu na oživení ruin Königsmühle a na Land & Art umění. Moc nás to bavilo. Přišla se podívat spousta lidí, kteří víceméně oceňovali naši iniciativu. Mluvil jsem ale i s těmi, kterým se naše počínání nezdálo. A jsem za to moc rád. Díky nim jsme nakonec došli až k onomu poslání pro budoucnost. V sobotu 1. září jsme zažili pravé vyvrcholení setkání a v neděli zase stihli všechno uklidit a vrátit do lokality klid a pořádek. Týden v Háji a na Königsmühle byl velmi inspirativní a příjemný. Závěr do budoucna zní, že bychom rádi zorganizovali i příští ročník setkání, i když možná o poznání skromnější.

Z dlouhodobého hlediska je objev zdánlivě vyhynulého sídelního druhu sám o sobě senzací. Königsmühle dožívá vlastně omylem. Dávno mělo být zbouráno a zatravněno. Je to zázrak, že máme v krajině něco, co úřady jinak plánovitě nechávaly bourat, aby se nepřipomínal příběh poloviny 20. století. Jak asi tušíme, na něco, co mělo být dávno pryč, nelze uplatnit naše pozemské úřední zákony. Proto zachování ruin Königsmühle nemá oporu ani v památkové péči ani v ochraně přírody. Při pohledu na ruiny Königsmühle máme pocit tajemství, který vyjadřujeme pojmem genius loci. Duch místa. Zároveň se tímto nekonkrétním pojmem blížíme slovu paměť, pozůstalost. Vzpomínce na lidi, kteří zde žili a bojovali s přírodou o každou píď. Proto jsme dospěli k názoru, že Königsmühle se nebudeme snažit obnovit, ani se nepřidáme k těm, kteří chtějí (zamalováním šipek či krádežemi orientačních cedulí) místo opět zneviditelnit a zapomenout na ně. Budeme se snažit držet stráž po zbytek času, který byl této lokalitě v krajině dán. Jako znovusjednocená a usmířená česko-německá rodina se chceme v Königsmühle setkávat, u legendy osídlení, u tradičního lidského vzorce přežití v přírodě. Obětí rodinných válek Čechů a Němců byla právě ona – osídlená kulturní krajina, která nás stvořila a o kterou jsme v horách česko-německého pohraničí přišli nadobro. Ačkoliv ve svém nitru zažívám nebývalé dilema, jestli mi je více líto ruin odsouzených k zániku, nebo živoucí nádherné přírody těžící ze své opuštěnosti, kterou zájem lidí samozřejmě bude omezovat, zřejmě ve mně získala navrch síla toho zanikajícího, které má omezenou „životnost“. Omlouvám se všem.

Komentáře jsou uzavřeny.

Anonymní - Gravatar

Všechny komentáře byly zrušeny.

Zanechte komentář